Logos Multilingual Portal

Select Language



François Duc de La Rochefoucauld (1613 - 1680) 

French classical author. His Maximes (1665, fifth enlarged edition 1678) are terse, highly polished observations on human nature, which undermine the concept of disinterested virtue and the power of the will depicted by Corneille in his plays. La Rochefoucauld substitutes a pessimistic picture of man in which subconscious self-love lies behind every action. His views reflect the changing moral climate of the later 17th century, also seen in the work of Mme de La Fayette.

často konáme dobro proto, abychom mohli beztrestně páchat zlo
je mnohem jednodušší potlačit první tužbu, než uspokojit všechny, které přijdou po ní
jen velcí lidé mohou mít velké chyby
kdo není schopen lásky, je nešťastnější než ten, koho nikdo nemiluje
máme všichni dost sil, abychom snášeli neštěstí druhých
marnivost jiných je pro nás nesnesitelná proto, že uráží tu naši
neexistuje vášeň, při níž ego hraje tak důležitou roli jako v lásce; člověk se vždy lépe vyrovná s obětí vnitřní vyrovnanosti milované osoby, než aby přišel o tu svou
nejlepší způsob, jak ze sebe udělat hlupáka, je uvěřit, že na ostatní vyzraješ
podezírat přátele je větší hanba, než jimi být podveden
pokrytectví je pocta, kterou vzdává špatnost ctnosti
příliš velký spěch se splacením závazku je svým způsobem nevděk
své chyby snadno zapomínáme, když o nich nikdo jiný neví
v přátelství stejně jako v lásce jsme často šťastnější díky nevědomosti než znalosti věcí
za to, co jsme dělali s nejlepšími úmysly, bychom se často styděli, kdyby ostatní věděli, co nás k nim vedlo
zlo, které působíme, nevyvolává tolik nenávisti a nepřátelství jako naše dobré skutky